V březnu roku 2001 jsme vás informovali o možné studentské výměně s Universitou of Qeensland v Brisbane v Austrálii. 6. listopadu 2001 byla podepsána meziuniverzitní dohoda Univerzity Karlovy s University of Quennsland, Brisbane, Austrálie, na jejímž základě bude docházet k výměnným semestrálním pobytům studentů (přednostně v magisterském a doktorském studiu).
Australská strana bude ochotna přijmout cca 10 studentů Univerzity Karlovy na semestr, tedy 20 studentů ročně. Akademický rok začíná v Austrálii „podzimním“ semestrem od 4. 3. 2002 do 29. 6. 2002 a pokračuje „jarním“ semestrem od 29. 7. do 23. 11. 2002.
Naši první studenti by mohli odjet do Austrálie již v červenci 2002. Termín pro odevzdání přihlášek na rektorát UK byl stanoven na 30. 3. 2002, to znamená, že zahraničnímu odd. 3.LF UK budou uchazeči odevzdávat přihlášky do 28. 2. 2002. Každá fakulta nominuje 1 studenta a 1 náhradníka. Studenti se zúčastní konkursu na toto místo.
Konkurs se uskuteční v úterý 19. března 2002 v 11.00 hodin na děkanátě.
Předmětem konkursu bude pohovor objasňující odborné zájmy a motivaci studenta, jeho dosavadní prospěch a jazykové znalosti v angličtině. Pobyt je vhodný pro studenty 5. ročníku, výjimečně lze uvažovat o vyslání studenta z ročníku IV. Studenti VI. ročníku mohou být vysláni, ale s vysokou pravděpodobností prodloužení studia.
Studenti, kteří budou přijati na UQ v rámci meziuniverzitní dohody a nebudou tudíž platit školné, budou mít na UQ statut „exchange“ studenta. Kromě toho se mohou na UQ hlásit i další studenti jako „study abroad students“, kteří by si však museli hradit školné. Z VŠE jezdí takto na UQ kromě dvou „exchange“ studentů také 2-3 „study abroad“ studenti již několik let.
Doporučujeme navštívit webové stránky VŠE, kde jsou – mimo jiné – závěrečné zprávy několika studentů z pobytu na University of Queensland, Brisbane (http://nb.vse.cz/ozs/IS/reporty/seznam_uni.htm). Veškeré informace o UQ jsou ke shlédnutí na www.uq.edu.au. Ubytování a letenku si student hradí sám. Podle sdělení prof. Říhy z University of Queensland mohou zahraniční studenti pracovat 20 hodin týdně kdekoli (i mimo kampus); to představuje výdělek cca 200,- australských dolarů týdně, což postačuje na pokrytí životních nákladů spojených s ubytováním a stravováním. Pro úhradu letenky lze požádat o příspěvek také z Fondu mobility Univerzity Karlovy.
Formulář přihlášky a seznam náležitostí zveřejníme ihned poté, jakmile je obdržíme z rektorátu Univerzity Karlovy. K přihlášce bude dále třeba přiložit:
Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., proděkan pro zahraniční styky
Hana Jarošová, zahraniční odd. 3.LF UK
Konkurs na obsazení jednoho místa se koná dne 5. 2. 2002 v 10 hodin v místnosti 423.
Předpoklady: Student 2. ročníku a výše. Komunikační znalosti anglického jazyka
Podklady pro konkursní komisi: Studijní průměry. Index. Doklad o jazykové zkoušce ( pokud takový vlastní)
MUDr. Jitka Patočková, fakultní koordinátor Socrates/ Erasmus
Vážení kolegové,
dovoluji si Vás požádat o spolupráci při přípravě povinně volitelných kurzů (dále jen PVK) a témat studentské vědecké aktivity (dále jen SVA) pro III. a IV. ročník českého i anglického curricula pro akademický rok 2002/200.
Prosím, abyste do 28. 2. 2002 předali na studijní oddělení paní Zamrazilové sylaby PVK a témata SVA, která požadujete zařadit do nabídky pro příští akademický rok (lze i na e-mail adresu ludmila.zamrazilova@lf3.cuni.cz).
Sylaby PVK i témata SVA je nutno zpracovat dle přiložených osnov (údaje do osnovy přímo vypište – osnovy jsou rovněž k dispozici na internetové stránce fakulty: „aktuality“ a „studijní záležitosti“). U externích spolupracovníků fakulty vyhlašuje PVK nebo SVA katedra, centrum, klinika nebo ústav, kam svým obsahem PVK nebo SVA přísluší.
Pokud budete mít v souvislosti s výukou PVK nebo SVA finanční požadavky, dodejte zároveň se sylaby kurzu předběžný finanční rozklad se zdůvodněním. Finanční požadavky bude projednávat vedení fakulty před zahájením výuky PVK a SVA. Bez schválení vedením fakulty nebude možno Vašim požadavkům vyhovět (rozhodnutí kolegia děkana ze dne 28. 1. 1999).
Základní zásady pro vyhlášení povinně volitelných kurzů :
POŽADAVKY vyplývající z rozvrhu :
Děkuji Vám za pochopení a pomoc a žádám Vás o dodržení stanovené lhůty (do 28. 2. 2002).
Doc. MUDr. Hana Provazníková, CSc., vedoucí učitel PVK
Příloha :
č. 1 – Formulář pro povinně volitelný kurz
č. 2 – Formulář pro studentskou vědeckou aktivitu
S novým rokem přichází opět radostné období daňových zpovědí. Takže, kdo z nás měl v roce 2001 zároveň příjmy od dvou zaměstnavatelů (stačí jediný měsíc nad 3000 Kč hrubého) nebo příjmy z podnikání a obdobných činností, bude muset do konce března t. r. podat daňové přiznání na finanční úřad. A tak jsem zde opět s osvědčenými formuláříky, na jejichž základě vám vystavím Potvrzení o zdanitelných příjmech. Samozřejmě jako každý rok nabízím svou bezplatnou pomoc při souboji s novými formuláři finančního úřadu, které mám pro vás k dispozici ve mzdové účtárně.
Olga Sekavová, mzdová účetní
|
Žádám o vystavení POTVRZENÍ O ZDANITELNÝCH PŘÍJMECH za rok 2001, protože budu podávat svému finančnímu úřadu daňové přiznání. Jméno …………………………………………………………………………………. Pracoviště …………………………………………………………………………….. Datum ……………………………. Podpis ……………………………….. |
Česká společnost na ochranu dětí pořádá XVII. celostátní seminář na téma šikanování mezi dětmi
Pátek 8. 2. 2002,9.30 Burianova posluchárna 3. LF UK
posluchárna kliniky 7.55 - 8.15 hod.
5.2.2002
Molekulární patogeneze kongenitální hypotyreózy
dr. Al Taji
6. 2. 2002
27 let novorozeneckého screeningu fenylketonurie v ČR
as.Hejcmanová
7.2.2002
Výsledky screeningu kongenitální hypotyreózy za 15 let
prof. Hníková
12. 2. 2002 Genetika febrilních křečí
dr.Tomek, Neurologická klinika 2.LF UK
13. 2. 2002 Proč provádět novorozenecký screening kongenitální adrenální hyperplázie as.Votava
14. 2. 2002 Balbuties
dr.Hánová
19. 2. 2002 Biologická léčba revmatických chorob u dětí
doc. Hoza, Klinika dětského a dorostového lékařství 1.LF UK
20. 2. 2002 Metabolický model juvenilní hypertenze
as.Palyzová
21. 2. 2002 Cohenův syndrom
dr.Taji
27. 2. 2002 Téma rezervováno
prof. Koutecký, Klinika dětské onkologie 2.LF UK
Od začátku října do začátku listopadu loňského roku jsme se zúčastnily velmi zajímavé mezinárodní akce organizované The Golda Meir International Training Centre v Haifě v Izraeli orientované na téma „Komunitní péče o seniory“.
Problematika péče o seniory je aktuální i v České republice. Je zřejmé, že současný stav – převážně institucionální péče – je z dlouhodobého hlediska nevýhodný pro společnost i pro seniory. Je to velmi drahý systém a navíc neumožňuje zajistit odpovídající kvalitu života. Z tohoto pohledu jsou zkušenosti z izraelským systémem velice zajímavé.
V Izraeli žije přibližně 6 milionů obyvatel. Jejich věkový průměr se stále zvyšuje, střední délka života např. u mužů je 77 let, což je zjevné i na ulicích a v obchodech. Setkávali jsme se s milými, usměvavými seniory, hovořícími několika světovými jazyky. Izrael má největší počet vysokoškolských vzdělaných lidí na počet obyvatel.
V posledních deseti letech navíc do Izraele imigroval asi milion tzv. „nových imigrantů“ převážně ze zemí bývalého Sovětského svazu, kteří vtiskli v rámci sociální patologie zemi poněkud jiný ráz, byť měli i vysokoškolské vzdělání. Izrael se musel seznamovat s problematikou alkoholismu, bez ohledu na věk, a s prostitucí. Velká část imigrantů byla již v důchodovém věku, vážně nemocná, kromě ruštiny neovládající žádný jazyk. Bylo potřeba problematiku konstruktivně řešit.
Jedna z možností pomoci starším občanům je přijetí právní úpravy zákona v roce 1988, tzv. Nursing Act. Starý člověk má právo na život v komunitě a povinností komunity, tedy obce, je postarat se o něho. Stát prostřednictvím obecních orgánů, resp. zaměstnanců odborů sociální péče, nejčastěji sester a sociálních pracovnic, a ve spolupráci s lékaři zajišťuje služby na takové úrovni, aby starý člověk nemusel k zajištění běžných denních činností potřebovat institucionální péči. K tomuto účelu může čerpat pomoc od odboru sociální péče. Na základě hodnocení soběstačnosti objektivizované pomocí testů ADL (activities of daily living) a IADL (instrumental activities of daily living) se potřebnému starému člověku přiděluje určitý počet hodin, kdy je mu poskytována profesionální pomoc.
Důležité je zdůraznit, že pomoc se poskytuje tím pádem i rodině nemocného. Nejčastěji se jedná o využívání služeb denních stacionářů, obdoby domovinek, které v 70. letech existovaly i v u nás. Do denního stacionáře klienty přivážejí mikrobusy, jejichž provoz a údržbu hradí stacionář. Klientům se ve stacionáři poskytuje po dobu pobytu veškeré zajištění, od stravování přes základní hygienickou péči a řízené aktivity až po zdravotní péči. Klienti, resp. jejich příbuzní, na tuto péči finančně přispívají. Provoz denních center a profesionální péči zajišťují sestry, sociální pracovníci, ergoterapeuti a fyzioterapeuti. Lékaři fungují jako odborní konzultanti.
Řada center se specializuje na poskytování služeb pacientům trpícím Alzheimerovou chorobou. Některá centra poskytují i profesionální podporu příbuzným nebo jiným pečovatelům, kteří se o tyto nemocné doma starají. Péče v denních stacionářích napomáhá udržet normální chod domácnosti rodin, které se starají o starého člověka. Příbuzní mohou alespoň po dobu pobytu starého člověka v centru chodit do práce anebo relaxovat. Řada rodin také využívá práce zahraničních pracovníků, nejčastěji sester z Filipín, Bulharska, ale také ze Slovenska k pomoci v péči o své blízké.
K zajištění života starých lidí v obci slouží i jiné služby, například, tzv. „community father“, což je řemeslník, který zajišťuje občanům starším 65 let drobné opravy v domácnosti. Podmínkou je, že o jeho služby má zájem alespoň 300 občanů a že tento zájem potvrdí placením měsíčních poplatků. Těchto služeb využívají především ne tak majetní jedinci, pro než by služby firem byly příliš nákladné.
V rámci obce existují také kluby seniorů, které zajišťují nejrůznější aktivity – přednáškové cykly, výlety, kroužky nejrůznějších dovedností (velmi oblíbené je malování na hedvábí), atd. Některé velké kluby mají i své vlastní prodejny, kde vyrobené věci prodávají a získávají tak prostředky na provoz i na poskytnutí finanční odměny těm, kteří se podílejí na tvorbě těchto výrobků.
Pokud starý člověk (ale nejen starý) potřebuje vzhledem ke zdravotnímu omezení nějakou pomůcku kompenzující jeho disabilitu, např. chodítko, inhalátor, přenosné WC, může se obrátit na významnou dobrovolnickou organizaci Yad Sarah, kde si může potřebné věci zapůjčit v podstatě na neomezenou dobu za malý obnos. Tuto službu ostatně může za velmi přijatelných podmínek využít i turista, který se dostal do nesnází a potřebuje třeba berle. Budova dobrovolnické organizace v Jeruzalému na pohlednici má stejnou prestiž jako Zeď nářků.
Činnost všech výše uvedených center by byla nemyslitelná bez práce dobrovolníků. Pracují bez nároku na mzdu, pracují velmi svědomitě a jsou na svoji činnost nesmírně hrdí. Jedná se většinou o důchodce, ale patří to i k samozřejmým povinnostem například vysokoškolských studentů.
Do institucionální péče, tzn. do léčebny pro dlouhodobě nemocné (nursing home) se starý člověk dostává, až když se nedaří zajistit jeho základní životní potřeby ambulatně. Pro nemocného i pro jeho příbuzné to znamená zásadní změnu především v oblasti financování péče. Celý důchod připadá po dobu pobytu léčebně pro dlouhodobě nemocné. Pacient samotný dostává pouze symbolické kapesné. Z finančních prostředků se hradí veškeré náklady spojené s pobytem, včetně ošetřovatelské péče. Pokud nemocný vlastní byt, byt se pronajme, a s takto získanými finančními prostředky opět disponuje LDN. Ošetřovatelská péče v LDN je diferencovaná podle stavu nemocného. LDN zajišťuje základní potřeby nemocných, ale stará se také o jejich aktivizaci. Vzhledem k tomu, že nemocní přicházejí do instituce, až když se o sebe nedokáží postarat sami ani s pomocí příbuzných nebo obce, většinou tady také umírají. Lidem, jejichž penze je tak malá, že by nestačila na krytí nákladů spojených s pobytem v LDN, přispívá stát. V Izraeli existují státní i soukromá zařízení tohoto typu.
Pobyt starých lidí v nemocnicích je spojen s podobnými problémy, které známe i z českých nemocnic. Udržení soběstačnosti je velkým problémem i přesto, že v nemocnicích pracuje relativně hodně sester, ergoterapeutů a fyzioterapeutů. Existují samostatná geriatrická oddělení, ale potýkají se se stejným nedostatkem pozornosti a finančních prostředků jako je tomu i u nás. Dokresluje to příklad samostatného geriatrického oddělení nemocnice v Haifě, kde se za dobu 25leté existence nenašly finanční prostředky na zřízení výtahu (oddělení samotné je umístěno v prvním patře), což v denním centru je nemyslitelné.
Otázku péče o staré příslušníky své komunity musí řešit i komunita typická právě pro Izrael, a to je kibuc. Podařilo se nám navštívit jedno takové zařízení zřízené kibucem, kde se snaží o zajištění péče až do smrti. Zařízení vede sestra, lékař přichází dvakrát týdně a podle potřeby. Je zajímavé, že i tady je obtížné zajistit ošetřovatelský personál z vlastních zdrojů. Sestry a ošetřovatelky jsou pro práci v tomto typu zařízení najímány.
Sestry, ergoterapeuti, fyzioterapeuti, sociální pracovníci – profese nejčastěji spojené s péčí o staré nemocné – se vzdělávají na univerzitě. Základní kvalifikační vzdělání se realizuje na bakalářské úrovni. Pro vedoucí pracovníky nebo pro specialisty pak existuje magisterský stupeň. Vysoce kvalifikovaný je často i pomocný personál, který se rekrutuje z tzv. nových imigrantů, kteří získali zdravotnické vzdělání v zemích bývalého Sovětského svazu. Tito lidé, lékaři, sestry, atd. nezískají licenci, pokud nesloží nostrifikační zkoušky v hebrejštině. Řadě z nich se to nepodaří, a pak pracují jako pomocný personál právě v zařízeních pro seniory.
Kurz „Komunitní péče o seniory“ byl velmi užitečný zejména z toho důvodu, že jsme měly možnost poznat, že je možné péči o seniory provádět i mimo ústavy a léčebny pro dlouhodobě nemocné a že to skutečně jde, pokud se pro to vytvoří dobré legislativní podmínky. Vyžaduje to ovšem i orientaci na multidisciplinární charakter péče, tzn. nejen péči medicínskou, ale zejména sociální a ošetřovatelskou, včetně převzetí odpovědnosti. Nutná je i dostatečná a přiměřená vlastní aktivita seniorů, a ta se nedá realizovat bez organizovaného dobrovolnického hnutí.
K zajímavým a nezapomenutelným zážitkům z Izraele patří pocit obrovského rozporu mezi obrazem, který se o Izraeli vytváří v médiích a zážitkem každodenního života v izraelské realitě. Odlétaly jsme do Izraele zhruba měsíc po zářijových událostech v New Yorku, a tak nás přirozeně velmi zajímalo zajištění bezpečnosti civilního obyvatelstva. Byly jsme v tom dobrém slova smyslu překvapeny tím, jak „normálně“ se v Izraeli žije. I přes neustále probíhající konflikty většina obyvatel žije naprosto normálně – chodí do práce, do školy, baví se, cestuje. Podle sdělení starousedlíků jinak ani nelze, aby člověk nezešílel. Bezpečnostní síly se ovšem velmi pečlivě a systematicky starají o to, aby se nic nestalo, a pokud se stane, pak aby škody byly co nejmenší. Proto například každou procházku dětí mateřské školy vedle učitelky doprovází i matka ozbrojená samopalem, aby v případě ozbrojeného útoku dokázala včas zneškodnit útočníka. U vchodu do metra nebo obchodu či menzy vždy stojí voják nebo policista, který kontroluje obsah zavazadel. Proto například také každý občan, včetně seniorů, má doma plynovou masku a ví, kam se má v případě neobvyklé události obrátit, komu zavolat.
Stáž v The Golda Meir International Training Centre v Haifě byla zajímavá i z toho důvodu, že jsme měly možnost srovnat péči o seniory v České republice s péčí, která se poskytuje v řadě dalších evropských, afrických i asijských zemích a konzultovat osobně svoje dojmy s reprezentanty těchto zemí. I když bylo někdy složité vyrovnat se s multikulturalitou, neboť poprvé v životě jsme se ocitly na stáži jakožto „bílé“ v menšině.
PhDr. Marie Zvoníčková, MUDr. Tamara Tošnerová
Ústav lékařské etiky 3. LF UK
Jsme studentkami oboru Zdravotní vědy na 3. lékařské fakultě UK. Na podzim jsme se v rámci programu Evropské Unie Erasmus-Socrates zúčastnily tříměsíčního studijního pobytu na Uppsala Universitet ve Švédsku. Jednalo se o druhý výměnný pobyt studentů oboru Zdravotní vědy 3. LF UK a studentů zdravotně sociální fakulty z Uppsalské univerzity. Studijní pobyt ve Švédsku zahrnoval část praktickou a teoretickou, 2 měsíce praxe na odděleních nemocnic a 1 měsíc kurz Trends in Global Health na Uppsala Universitet.
Cílem našich praxí bylo poznat švédský systém ošetřovatelské péče a práci švédských sester. Od prvního dne jsme byly rozděleny každá na jiné oddělení, po třech týdnech jsme si svá působiště vyměnily. Navštívily jsme oddělení jednodenní chirurgie v univerzitní nemocnici, popáleninovou a všeobecnou JIP, geriatrii a dům RAMUND zajišťující komunitní péči.
Na vlastní žádost po dohodě s koordinátorkou nám bylo umožněno navštívit také oddělení, která jsou nám profesně blízká – oční kliniku a neurologickou JIP. To, že jsme byly rozděleny každá jinam, se ukázalo jako výhodné. Navázaly jsme lepší kontakt se švédskými sestrami a vzájemně jsme si mohly vyměňovat názory a zkušenosti z jednotlivých pracovišť. Často nás pak napadaly nové dotazy pro švédské sestry.
Švédský systém ošetřovatelské péče je jako z učebnice. Velký důraz se klade na vztah sestra-pacient. Švédi se vzájemně oslovují křestními jmény; to usnadňuje navázání kontaktu nejen s pacientem, ale i mezi nimi navzájem. Charakteristické je respektování osobnosti nemocného. Nemocný má plné právo rozhodovat o tom, co chce a co ne; nevyjímaje dementní a psychiatrické pacienty.Ve Švédsku dobře funguje model primární sestry.
Každá sestra má univerzitní vysokoškolské vzdělání – po ukončení devítileté ZŠ studuje tři roky na gymnáziu a pak tři roky na univerzitě obor ošetřovatelství. Některé kurzy jsou společné se studenty medicíny. S vyšším vzděláním švédských sester souvisí větší rozsah pravomocí, to je výrazné hlavně v oblasti komunitní péče a v intenzívní medicíně. Po absolvování desetiměsíčního kurzu sestra může předepisovat některé léky a zdravotnické pomůcky, např. jednoduchá antibiotika, antacida, laxantia, oční a nosní kapky, diuretika atd. Existuje podrobný seznam léků, které musí poprvé naordinovat lékař.
Asistentka sestry má také větší kompetence, např. provádí odběry krve, cévkování, převazy, podává některé léky, aplikuje s.c. injekce. Asistentka pracuje vždy v týmu se sestrou, dvojice jsou většinou stabilní, a proto se dobře doplňují. Takový pracovník je pro sestru partnerem, který velmi šetří její čas.
Téměř ve všech nemocnicích existuje jednotný a podrobný systém ošetřovatelské dokumentace. V celé zemi je sjednocen systém popisu a dokumentace porušení celistvosti kůže a dekubitů.
Posledních pět týdnů pobytu v Uppsale jsme se věnovaly přednáškám a psaní individuální a skupinové práce. Cílem kurzu Trends in Global Health bylo přiblížit nám úroveň péče o zdraví ve všech světadílech, důraz byl kladen především na Afriku a Asii. Přednášky byly velmi zajímavé. Většina přednášejících (lékaři i sestry) předávala osobní praktické zkušenosti, protože dané země navštívili nebo v nich někdy žili. Pokud jsme požádali o kopie overrheadů, bylo nám s ochotou vyhověno. Skupinovou práci jsme psaly s dalšími zahraničními studenty na libovolné téma týkající se globálního zdraví.
Studijní pobyt ve Švédsku nám pomohl rozšířit jazykové i profesní znalosti, navázat kontakty se švédskými sestrami a získat nový náhled na ošetřovatelství. Bylo nám umožněno alespoň zčásti poznat švédskou kulturu a švédské myšlení.
V Uppsale jsme se také seznámily s dalšími českými i zahraničními studenty, váže nás tam mnoho hezkých vzpomínek.
Ludmila Voděrková, 2.ročník Zdravotní vědy
Marcela Chleborádová 3.ročník Zdravotní vědy
Zdravotnické zařízení MUDr. Zuzany Miškovské, Brdičkova 1878, Praha 5, 155 00, tel. 02/51619790 přijme lékaře pro oddělení léčebné rehabilitace na hlavní i vedlejší pracovní poměr (0,5 – 0,1 úvazku).
Kontakt: MUDr. Zuzana Miškovskák 02/5162 6173, vrchní sestra Regina Boušková, 02/51619790.
Nemorálního člověka nemůžete potrestat špatným svědomím, protože je nemá.
Jiřina Šiklová
Jenom imbecil může být šťastný celý život.
Miroslav Plzák
Host jako host. Jeden furt jódluje, druhej
furt nadává.
Vladimír Renčín
Ďábel je v detailech.
Alexandr Mitrofanov